Bestie-Mrchožrouti
Ghúl
Výskyt: Ghúly je možné potkat na bojištích, hřbitovech a opuštěných kryptách.
Odolnosti Ghúlové jsou imunní vůči obvyklým jedům.
Zranitelnost: Citlivý na stříbro a olej proti mrchožroutům; proti ghúlům je nejefektivnější silný styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou ghúlů používají styl skupinový.
Taktika: Pokud se jim podaří protivníka srazit k zemi, začnou ghúlové svého protivníka požírat zaživa.
Alchymie: Lymfa zrůdnosti, bílý ocet, ghúlí krev.
Tvrdí se, že ghúlové byli kdysi lidmi, kteří byli přinuceni jíst mršiny a po letech strávených v temných kryptách podlehli monstrózní změně. Věčný hlad ghúlů dokáže utišit pouze lidské maso, proto stvoření zabíjejí lidi a nesnědené pozůstatky nechávají ve výklencích svých krypt.
Alghúl
Výskyt: Alghúlové se nejčastěji objevují ve starých nekropolích a kryptách.
Odolnosti Jsou imunní vůči obvyklým jedům a nelze je snadno srazit k zemi.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro; proti alghúlům je nejefektivnější silný styl, nejzkušenější zaklínači při boji se skupinou alghúlů používají styl skupinový.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Mrtvolný jed, bílý ocet, alghúlí morek.
Jako alghúlové se označují ti z ghúlů, kteří požírají mršiny dlouhá léta, až je nakonec chuť na lidské maso dožene k útokům na živé a ke snaze požírat maso ještě teplé. Tato stvoření se vyskytují v kryptách a na bojištích po skončení bitvy, přičemž je často doprovázejí i obyčejní ghúlové. Prostí lidé mezi těmito mrchožrouty těžko uvidí nějaký rozdíl, zaklínači ale dobře vědí, že alghúl je mnohem agresivnější a nebezpečnější protivník.
Nekrofág
Výskyt: Nekrofágové jsou vzácní; podobně jako ostatní mrchožrouti se i oni objevují na hřbitovech a bitevních polích.
Odolnosti Jsou imunní vůči obvyklým jedům, odolávají pokusům o sražení k zemi a nelze je omráčit.
Zranitelnost: Nekrofágové jsou citliví na stříbro a olej proti mrchožroutům.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Čelist nekrofága a mrtvolný jed.
O ghúlech a graveirech již bylo napsáno mnoho, jelikož jsou to bytosti, se kterými se může setkat i obyčejný člověk, když se vydá do války nebo z nějakého důvodu navštíví hřbitov. Nekrofágové jsou velmi vzácní, ale když se objeví v nekropoli, převezmou nad ní kontrolu. Ghúlové k nim cítí respekt a skloní se před nimi.
Graveir
Výskyt: Objevují se všude tam, kde najdou obživu, tedy mršiny, nejlépe lidská těla.
Odolnosti Jsou imunní vůči obvyklým jedům a odolní vůči pokusům o sražení k zemi; hrubá kůže a silné svaly je chrání před fyzickým zraněním.
Zranitelnost: Citlivost na stříbro a olej proti mrchožroutům; proti graveirům je nejefektivnější silný styl.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Mrtvolný jed, bílý ocet, kost graveira.
Po válce s Nilfgaardem se graveirové stali pohromou. Dřív tuto bestii znali pouze specialisté, profesionální zabíječi nestvůr, a ostatní lidé ho nedokázali ani pojmenovat nebo si ho pletli s ghúlem. Dnes už každé děcko dokáže graveira bezchybně popsat a lidé, kteří žijí poblíž starých bitevních polí a nekropolí, k popisu přidávají historky o hrozivých mordech, kterých se odporní mrchožrouti dopustili.
Požíračka
Výskyt: Mrchožroutka, žije poblíž lidských sídel v jeskyních a ruinách.
Odolnosti Imunní na obvyklé jedy a jen málokdy ji lze srazit k zemi.
Zranitelnost: Citlivá na stříbro a olej proti mrchožroutům.
Taktika: Snaží se oběť srazit k zemi a sežrat zaživa.
Alchymie: Stínový prach, Albarovy krystaly a zuby požíračky.
Požíračky jsou často označovány jako noční vědmy, jelikož připomínají staré ošklivé ženy a stejně jako čarodějnice jsou velmi zlostné a zlomyslné. Tato stvoření se živí lidským masem, a ačkoli nepohrdnou ani mršinou, dávají přednost masu čerstvému, ještě teplému. Požíračky vycházejí na lov po soumraku a občas se spojují do tlup, kterým vesničané říkají sabaty. Rády své oběti obluzují a mučí, ale létání na košťatech a perníkové chaloupky, zmiňované v pohádkách, jsou naprosté výmysly.